Český šermířský klub
RIEGEL

Dominik Riegel

Janos Kevey - maďarský trenér polských šavlistů | 01. 10. 2016

Připojen unikátní dokument, zpráva o instruktáži majora Keveye v Praze 1957

Maďarský trenér šermu, který dovedl Poláky na stupně vítězů

Janos Kevey (nar. 28. ledna 1907 v Keveváru, zemřel 11. dubna 1991) byl maďarský šermíř a šermířský trenér, mimo jiné i reprezentace polských šavlistů (1947–1958).

Major Janos Kevey (1907–1991)

Jeho rodiče byli Němci a jeho původní příjmení bylo Richter. Rodiče přijali maďarské občanství a osvojili si jméno „Kevey“, podle vesnice Kevevara v jižním Maďarsku, kde žili. V mládí studoval práva a současně šerm. V r. 1930 se stal v rámci družstva akademickým mistrem světa v šavli. Na počátku své kariéry údajně přežil brutální duel. Byl absolventem Vojenského institutu učitelů šermu a tělocviku ve Wiener-Neustadt (1930) a Vojenské akademie Císařovny Ludviky (1933). V r. 1935 opustil armádu a v témže roce obdržel titul profesora šermu na Maďarské královské škole vojenského sportu a šermu v Budapešti; následně pracoval v roce 1938 jako šermířský mistr v Polsku a v r. 1939 mu byl udělen řád Polonia Restituta. Od r. 1939 opětně sloužil v Maďarské armádě. V r. 1940 se stal mistrem Maďarska v kordu. Cohen píše, že jako pobočník regenta Miklose Hortyho sdílel jeho antisemitské názory. V armádě zůstal i po II. světové válce. Po r. 1945 byl dočasně zavřený, nakonec očištěn z obžaloby z kolaborantství, dosáhl hodnosti majora. Jako šermířský mistr však nemohl v Budapešti dostat práci, stále byl považován za zrádce. V roce 1939 řada polských důstojníků uprchla do Maďarska, kde chtěli pokračovat v boji proti Němcům. Když se Maďarské království stalo spojencem Hitlera, Kevey tyto důstojníky pomáhal ukrývat. Nebylo tedy divu, že mu Polsko otevřelo dveře.

 

V prosinci 1947 se stal trenérem polské reprezentace v šavli. Šavle měla v Polsku dlouhou tradici, je považována za národní zbraň. Sportovní fleret byl brána jako zbraň pro dívky a začátečníky a sportovní kord byl jak v Polsku, tak v Maďarsku zaveden poměrně pozdě. Kevey věděl, že napodobit s úspěchem Maďary v šermu šavlí bude trvat léta; přišel však na řešení. Vybíral si talenty z celého Polska a rozhodl se těžit z poněkud limitovaného repertoáru seků svých krajanů a z jejich zranitelnosti rychlými šermíři.

Wojciech Zabłocki vzpomíná, jak je Kevey učil provádět přímé útoky z relativně krátké vzdálenosti a flešovat tak rychle, že útok nebylo možné vykrýt. „Nacvičoval jsem tisíce fleší proti dřevěným dveřím svého pokoje. Dveře skončily částečně zničené a já jsem se také zranil. Protože jsem byl lehký a měl jsem silné nohy, nacvičil jsem fleš, jež byla vodorovná a Kevey ji adaptoval pro svoji školu. Dělali jsme fotografie, které ohromily každého – ale částečně to bylo dáno tím, že fotoaparát byl nízko, takže fleš se zdála být přehnaně vysoká.“

Příprava na II. mezinárodní spotovní dny mládeže (955)

V letech 1948–1956 medaile stále proudily obvyklou cestou – do Maďarska, Francie, občas do Itálie. Keveyovi Poláci měli před sebou ještě dlouhou cestu. A nastupoval nový soupeř – Sovětský svaz. Ten však byl pánem a Sověti očekávali, že Poláci převezmou jejich techniky. V roce 1953 vzal Kevey své svěřence do Moskvy, aby tu předvedl své výcvikové metody. Uvítání bylo slavností, ale Kevey náhle zbledl; večer se svěřil, že mezi vítajícími zahlédl člověka, který jej vyslýchal a mučil ve vězení. Během celého pobytu byl obvykle sebejistý trenér strachy bez sebe, že by mohl být znovu zatčen. Nic se však nestalo a teprve o mnoho let později, když mu bylo uděleno polské státní vyznamenání, se dozvěděl, že o jeho vydání usilovala i maďarská strana, pro údajný podíl na německých válečných zločinech. Naštěstí prezident polského výboru pro státní sport byl jeho přítelem a tak byla žádost ignorována.

Janos Kevey ve Varšavě v 50. letech 20. století

Největšími individuálními úspěchy jeho svěřenců bylo vítězství Wojciecha Zabłockiho v r. 1953 na mistrovství světa v juniorech, olympijské stříbro Jerziho Pawłovskiho v r. 1956, zlatá medaile Jerzi Pawłovskiho na mistrovství světa v r. 1957, bronzová medaile na mistrovství světa Jerzi Twardokensa v r. 1958. Družstvo následně vybojovalo bronzovou medaili na mistrovství světa v r. 1953, stříbro na mistrovství světa 1954, druhé místo na olympiádě v r. 1956, bronzové medaile mistrovství světa v 1957 a 1958. V roce 1952 vydal Kevey knihu Szermierka na szable. Jedná se o základy novodobé (moderní) šavlové techniky.

Dnes již zcela nesehnatelná Keveyova polská publikace o šermu šavlí (Varšava 1952)

Z pozice trenéra národního mužstva odešel Kevey po konfliktu se závodníky, kteří byli nespokojeni z nezískání zlaté medaile na mistrovství světa 1958, ale především s jeho tréninkovými metodami; začali je považovat nikoliv za pokrok, ale brzdu. Po odchodu z Polska pracoval Kevey jako trenér v Itálii, mimo jiné v Turíně a Miláně.

Jeho metoda boje spočívala ve velké pohyblivosti a několika, na minimum zredukovaných, šermířských akcí. Byla kritizována pro nadměrné taktické zjednodušení. Přesto zůstal Kevey, v Polsku znán jako „Janosi Bácsi“, v paměti jako tvůrce úspěchů polské šavle a byl vybrán do „desítky“ nejlepších trenérů na třicátém výročí PLR v r. 1974 (na 4. místě).

W r. 2007 byla ve Vladislavovské aleji sportovních hvězd odhalena jeho hvězda.

Kevey předvádí cvičení v Zakopaném v roce 1953

Wojciech Zabłocki v roce 2016 o svém někdejším trenérovi mimo jiné napsal:

„V 1938 byl Kevey zaměstnán Polským šermířským svazem jako trenér národního šermířského mužstva, ale krátce na to musel Polsko opustit z důvodu vypuknutí druhé světové války. Jako důstojník byl povolán do maďarské armády a válku strávil v Budapešti, kde byl pobočníkem regenta Horthyho. Pomáhal při nelegálních přesunech polských důstojníků ze zajateckých táborů ve Francii. Po válce byl uvězněn, avšak byl z žalob očištěn a propuštěn. V r. 1947 se opět vrátil do Polska jako trenér, kde pracoval do 1958, poté odjel do Itálie. Zemřel v Budapešti v 1991.

Kevey především zredukoval počet naučených šermířských úkonů, což se týkalo obzvláště krytů. Preferoval využívání dvou krytů: terca a kvarta a odrazu seku na hlavu úskokem vzad, po němž následovala riposta fleší. Tato akce byla zavedena na základě pozorování bojů vynikajícího maďarského šavlisty Attily Petschauera. K tomu byla nezbytná i důkladná fyzická příprava, odhad vzdálenosti a reflex. Všechny tyto elementy byly speciálně trénovány.

Namísto tradičního šermířského postoje lehce nachýleného vzad Kevey zavedl postoj mírně nachýlený vpřed, nazývaný „startovní“. Tento postoj umožňoval rychlé zahájení útoku fleší, což trenér považoval za velmi důležité. Souviselo to i s možností udržování příslušné vzdálenosti od soupeře. Kratší vzdálenost měla umožnit zásah obyčejnou přímou fleší, provedenou v příslušném tempu. Větší vzdálenost dávala možnost k útoku záludem, zvláště k útoku s neznámým zakončení, tzv. „otevřené oči“, spočívajícím na výběru místa zakončení útoku podle reakce ustupujícího soupeře. Při chystaném útoku záludem bylo třeba provádět náznaky hlavně jílcem, jakožto nejvíce viditelným elementem pro protivníka. Větší vzdálenost umožňovala také provedení předseku do ruky spojeného s odskokem vzad.

Cvičením se zbraní předcházel dlouhý trénink práce nohou. Kromě tradičního individuálního tréninku každý z cvičenců popořadě, pohybujíc se v kruhu, prováděl cvičení s trenéry. Toto tzv. „kolečko“ v nich vyvolávalo potřebnou dávku vzájemné soutěživosti.

Nejvíce ovlivnil jeho systém legendární trenér a ředitel Miklosova Institutu – Laszlo Borsody[1] a kolega z šermířského sálu, dvojnásobný olympijský mistr Atila Petschauer[2].

Kevey se velice zasloužil o poválečné úspěchy polských šermířů, zvláště v šermu šavlí. Jím vedená mladá skupina šavlistů v čele s Pawlowskim a Zabłockim čtyřikrát vyhrála mistrovství světa a dvakrát olympijské stříbro. Jeho odchovanec Jerzy Pawlowski získal v roce 1967 od Mezinárodní šermířské federace titul ,nejlepší šermíř všech dobʻ.“

Zabłocki demonstroval dokonce ještě v roce 2016 v Praze (ve svých 86 letech, během prezentace českého překladu své knihy Šavle světa) Keveyovu metodu tréninku se šavlemi v obou rukou, tak jak ji praktikoval Kevey na sklonku své kariéry v Polsku, když trénoval Pawlowskiho; trenér tak mohl krýt a ripostovat současně: „Proč ztrácet čas?“ byl prý jeho komentář.

 

Nácvik vleše - Zabłocki v Zakopaném v roce 1952 (v knize Sv. Skyvy Šerm šavlí mylně uvedeno, že se jedná o Pawlovského.

Po několika letech v Itálii se Kevey vrátil jako trenér do Maďarska. Ale takového úspěchu jako v Polsku se už v žádné z obou zemí nedočkal. Tam totiž mohl pracovat s nejnadějnějšími mladými šermíři, které si sám vybral. Jak poznamenává Cohen, „ačkoliv měl jeho tréninkový styl pozlátko nového systému, jednalo se v zásadě o aplikaci klasické maďarské metody. Jeho horizontální fleš byla nakonec zakázána a později pravidla zakázala fleš jako takovou. Nicméně Kevey byl velkým učitelem a patrně jediným šavlovým trenérem, který pracoval na mezinárodní úrovni se třemi předními šermířskými národy, i když jeho metoda nebyla tak původní, jak sám prohlašoval.“

Jednoho bouřlivého dne roku 1991 se k hlavnímu budapešťskému krematoriu ubíral velký zástup truchlících. Tvořili jej převážně prominentní aktivní i bývalí maďarští šermíři, ale byla tu i delegace šermířů z Polska a z Itálie. Keveyova pohřbu se však neúčastnil jediný oficiální maďarský funkcionář.

 Překlady z polštiny Ivan Kroupa

Prameny:

Wikipedie – veřejná doména

Cohen, Richard: By the Sword

Zabłocki, Wojciech: osobní rozhovor s W. Z. ve Varšavě (srpen 2015) a jeho e-maily autorovi ze září 2016 a 2017.

 

ANONYMNÍ ZPRÁVA O INSTRUKTÁŽI MAJORA JANOSE KEVEYE V PRAZE V TYRŠOVĚ DOMĚ V ROCE 1957:

 

 


[1] László Borsody (zemřel 1941) byl maďarský šermířský mistr, který je v Maďarsku uznáván jako jeden z největších šermířských mistrů všech dob, hlavní tvůrce moderního maďarského stylu šermu šavlí, který dovedl Maďarsko k půl století nadřazenosti a zlatým medailím na mistrovství světa a olympijských hrách. Byl učitelem mnoha vynikajících maďarských šermířských mistrů, jejichž vliv byl cítit po celém světě. Narodil se jako László Blum, ale když konvertoval od judaismu ke katolicismu, přijal jméno Borsody a vstoupil do armády, kde usilovat o vojenskou kariéru. Stal se kapitánem a učil šerm na prestižní vojenské akademii ve Wiener-Neustadt. V roce 1941, během druhé světové války, ukončil László Borsodyho raději svůj život výstřelem z pistole, než aby se podrobil nacistickému zacházením se Židy. Byl pohřben se všemi vojenskými poctami.

[2] Attila Petschauer (14. prosince 1904 až 30. ledna 1943) byl maďarský šermíř židovského původu, olympijský vítěz. Petschauer, který se narodil v Budapešti, byl členem maďarského šermířského týmu během olympijských her v letech 1928 a 1932. Koncem dvacátých a začátkem třicátých let 20. století byl považován za jednoho z nejlepších světových šermířů. V Amsterdamu v roce 1928 byl členem maďarského družstva, jež získalo zlatou olympijskou medaili; vyhrál všech 20 svých soutěžních zápasů. V šermu šavlí jednotlivců získal Petschauer stříbrnou medaili. V roce 1932 na letních olympijských hrách v Los Angeles byl Petschauer opět členem vítězného maďarského šavlového družstva; Maďaři získali zlatou medaili. V jednotlivcích skončil Petschauer mezi šavlisty na 5. místě. Během služby v maďarsko-židovském praporu nucených prací byl Petschauer mučen a zavražděn na příkaz svého maďarského velícího důstojníka. Beletrizovaný popis jeho života a smrti byl v roce 1999 zdramatizován ve filmu Sunshine (v hlavní roli Ralph Fiennes).

 

Autor: Leonid Křížek