Český šermířský klub
RIEGEL

Dominik Riegel

Van Oeverenovo muzeum šermu | 17. 12. 2013

Château de Bel Air, Meung-sur-Loire, Francie

Po světě najde člověk muzejní sbírky všeho možného, tak například nejmenší české muzeum vystavuje sbírku vah. Co se týče zbraní, existují jistě tisíce muzeí takto zaměřených, ale pokud vím, tak muzea vystavující šermířské zbraně, masky, výstroj, literaturu a další památky jsou v Evropě jen čtyři. A to největší se nachází ve francouzském městečku Meung-sur-Loire, automobilem 146 kilometrů na jih od Paříže.

Muzeum jsme navštívili s kolegou Faustem u příležitosti pařížských oslav 100letého výročí Mezinárodní šermířské federace (FIE). Dojeli jsme tam pohodlně vlakem (s přestupem v Orleansu 70 minut jízdy) a majitel, Nizozemec Rudi Van Oeveren (69), nás čekal podle domluvy na nádraží. Odvezl nás na svůj zámeček Bel Air (17. st.), kde nás několik hodin provázel sbírkami fascinujícího soukromého muzea.

Nejprve nás zavedl do bývalé hospodářské budovy, přeměněné ve stylovou šermírnu, se třemi dřevěnými planši a stovkami zbraní, masek a dalších šermířských starožitností, ale i vojenských chladných zbraní rozvěšených po stěnách. V budově má majitel také dílnu. Šermířské rytiny má rozvěšené i na WC, jak se na správného nadšence sluší. Dokonce i plot před budovou je sestaven z kordů a Rudiho posedlost šermem jde tak daleko, že svého času měl i automobil nesoucí jméno chladné zbraně (anglický šestiválec Reliant Scimitar = šamšír).

K zajímavostem patří různé typy rukojetí, dnes označovaných jako „stromeček“. Řadu z nich si vyrobili či sami navrhli šermíři-invalidé, aby mohli i navzdory úrazu udržet zbraň v ruce. Jinou kuriozitou je maska, která podle van Oeverena patřila Reinhardu Heydrichovi.

Rudi van Oeveren byl sám úspěšným šermířem, nizozemským mistrem šermu a učitelem mnoha úspěšných mladých šermířů, k nimž patřili v minulosti i jeho syn a dcera. Je skutečným světoběžníkem, z rodného Nizozemska putoval do Izraele, prošel Budapeští, New Yorkem, Paříží, Džakartou, v anglickém Newcastlu upon Tyne měl jednu ze svých šermířských škol, trénoval národní reprezentace tří zemí. Protože chtěl být blízko Paříže, přestěhoval se do svého současného sídla, kde je už 16 let. Na svém zámku pořádá pravidelně výuky šermu, jak pro začátečníky, tak pro pokročilé šermíře, a to ve všech třech sportovních zbraních.

V šermírně jsme měli povoleno fotografovat, snímky sbírky pocházejí už z propagačního letáčku, protože na zámku se fotit nesmí. Majitel zde shromáždil dech beroucí kolekci více než 4500 předmětů – rapíry ze 17. století, kordy a šavle jak vojenské, tak sportovní i soubojové, dýky, kordy v holi, zbroje, šermířskou výstroj včetně nejstarších masek z poloviny 18. století, stovky knih o šermu a k tomu na šest set rytin, tisků, maleb, bronzových a porcelánových figur, plakátů a dalších artefaktů, týkajících se šermu,

Provázel nás zámeckými místnostmi několik hodin a prohlídku doprovázel množstvím informací o vystavených předmětech a zábavnými příběhy o velkých postavách šermu či slavných duelistech, nevyjímaje historky o často malicherných sporech mezi moderními šermíři.

Jeden sál je věnován ženám-šermířkám. Van Oeveren s obdivem říká: „Ženy byly vždycky součástí šermu. Nikdy nepodceňujte ženu se zbraní v ruce“, a ukazuje při tom výšivku na hedvábí z 18. st., zpodobňující dámu šermující s trenérem. „Ženy zůstanou provždy nebezpečené a nevyzpytatelné. Jejich výhodou je jejich ohromná intuice a také dlouholeté zkušenosti. Kromě toho,“ dodává s úsměvem, „slyšeli jste někdy o tom, že by ženy hrály například fotbal více než tři století?“

Muzeum je otevřeno v červenci a srpnu každý den kromě pondělí od 14–18 hodin, po zbytek roku podle předběžné domluvy. Návštěva je nezapomenutelným zážitkem nejenom pro šermíře, ale pro všechny zájemce o historii či o umění.

Text -lk-, foto FN a archiv musea

 

Autor: Leonid Křížek