Český šermířský klub
RIEGEL

Dominik Riegel

90 LET ŠERMÍŘE JOSEFA JUNGMANNA | 18. 10. 2012

Přepis brožurky, kterou k 90. jubileu Josefa Jungmanna (1978) vydal ČŠK RIEGEL – šermířský oddíl TJ Baník Praha. S použitím karikatur Rudolfa Zezuly připravil Jiří Peter. Vytištěno bylo 250 kusů – pouze pro vlastní potřebu oddílu.

Prezident Československé socialistické republiky
dr. Gustáv Husák
udělil dne 5. března 1978
na návrh předsednictva ústředního výboru ČSTV
čestný titul
„Zasloužilý pracovník v tělesné výchově a sportu“
mistru sportu Josefu Jungmannovi.

Milý Báči Jungmanne,

dnes je mimořádně slavný den, vždyt slavíš své životní jubileum. V plné svěžesti tělesné i duševní jsi se dožil požehnaného kmetského věku devadesáti let. A vedle tohoto osobního jubilea slavíš i jubileum oddílové. Přesně před šedesáti lety jsi se stal členem šermířského klubu ČŠK Riegel, dnes TJ Baník Praha, jemuž jsi zůstal věrný a pro jehož slávu a dobré jméno jsi vykonal více, než kdokoliv jiný. Zapsal jsi se nesmazatelným písmem do dějin našeho oddílu a celého československého šermu, v jehož barvách jsi se bil jako závodník na dlouhé řadě mezinárodních turnajů, mistrovství Evropy, světa a olympijských her. Uznával Tě celý šertnířský svět, vážili si Tě všude jako rozhodčího i jako delegáta na mezinárodních kongresech FIE. Postupem doby jsi se stal pojmem, legendou i mýtem.

Dovol mně, abych Ti za tuto celoživotní práci poděkoval, nejenom svým jménem, ale především jménem všech šermířských generací, které vedle Tebe a pod Tvým dohledem v oddíle vyrůstaly a pro něž jsi byl vždy velkým a nedostižným vzorem. Snad sis to ani ve své skromnosti neuvědomoval, ale byls to Ty, který formoval morální i sportovní profil nekonečné řady našich závodníků a československých šermířských reprezentantů. Byl jsi příkladem poctivého sportovce, zapáleného funkcionáře, ale především, byl jsi vždy dobrým, laskavým a čestným člověkem, který pomáhal radou i skutkem vždy tam, kde to bylo třeba.
A kromě toho, měl jsi vždy smysl pro humor, byt i poněkud ja-drný. Měl jsi a stále máš rád lidi a oni mají rádi Tebe. Vidím to dnes a denně, když za Tebou přicházejí naši nejmladší členové, člověk by raději řekl, caparti, kteří s vykulenýma očima Tě oslovují tím důvěrným „Báči“ a strkají Ti ušmudlané desetikorunky na oddílové příspěvky. Čím jsi je získal? Vždyť od nich vybíráš peníze a bručíš, že platí pozdě. A přece se na Tebe usmívají a v šatně si vyprávějí o tom, že byli u Tebe. Vždyť jim nikdo o Tobě na žádné besedě nevyprávěl, vždyť snad ani nevědí, žes nejslavnějším a nejstařším československým šermířem. Vidím to při výročních členských schůzích, když přicházejí staří členové oddílu, kteří po celý rok a možná ještě déle do šermírny nepřišli a hrnou se k Tobě a srdečně Tě zdraví. A to nemluvím o členkách, které Tě více než srdečně objímají a líbají. Je tato láska a úcta jen proto, žes byl vynikajícím šermířem? Asi ne, je to spíše láska a úcta k dobrému člověku.

Milý Báči,

dovol, abych Ti co nejsrdečněji poblahopřál k Tvému významnému životnímu jubileu. My všichni Ti přejeme vše nejlepší, hodně zdraví a štěstí, hodně sil a duševní pohody a sobě pak přejeme, abys byl ještě dlouho, dlouho mezi námi.

Tisknu Ti ruku a jsem Tvůj

dr. Ivo Prokop

V Praze, 5. března 1978

* * *

Zasloužilý pracovník v tělovýchově a sportu Josef Jungmann, obecně známý jako Báči neboli Kostra, spatřil poprvé světlo světa v Praze 5. března 1888. Dlouho se netěšil ze zajištěného rodinného prostředí, neboť již ve čtyřech letech ztratil svého otce a proto vyrůstal v havířském prostředí u dědečka v Tuchlovicích. Potom žil na Žižkově, kde chodil do školy a také absolvoval státní reálku. Po maturitě v roce 1907 nastoupil službu u magistrátu hl. města Prahy, kde prošel řadou útvarů. Od roku 1921 až do odchodu do důchodu byl nepřetržitě v ústředních jatkách, naposledy jako jejich účetní ředitel.

Prvá světová válka zanesla Josefa Jungmanna v roce 1914 do Haliče, kde byl zraněn. Potom s pražským 28. pěším plukem sloužil v Uhrách a v Albánii, kde onemocněl po dvouletém pobytu malárií, která ho počátkem roku 1918 vrátila zpět do Čech.

Šerm, svou lásku od nejútlejšího mládí, začal pěstovat, jakmile měl vlastní příjem, a to v roce 1908 nejprve jako soukromý žák mistra Adama rytíře Sokolowskiho na býv. Královské zemské šermířské škole v paláci Coloredo-Mansfeldském v Praze u Karlova mostu. Po dvou letech soukromí žáci založili šermířský klub, který jako všechny pražské šermířské kluby, kromě Riegelu, zanikl v prvé světové válce. Po válce v r. 1918 vstoupil do šermířského klubu Riegel, který je nyní šermířským oddílem TJ Baník Praha.

V roce 1912 vstoupil do Sokola Pražského a současně do Českého veslařského klubu. Jako veslař se zúčastnil od r. 1913 všech závodů pro juniory, vyhrál ve čtyřkách a osmách. V r. 1919 byl členem mužstva, které vyhrálo Primátorky a zúčastnilo se Pershingových her v Paříži. Naposled závodil v osmě v r. 1920.
V šermu závodil od roku 1910. Před první světovou válkou šermoval na juniorských závodech ve Vídni a téměř na všech závodech v Praze. Po světové válce pak na všech turnajích, pořádaných v Československé republice až do r. 1937. Od té doby startoval jen v mužstvech. Vyhrál 6x mistrovství v kordu (1921, 1922, 1923, 1925, 1928 a 1930), 3x mistrovství v šavli (1935, 1936 a 1937) a jednou mistrovství ve fleretu (1937). Stal se celkem 10x mistrenr republiky. Olympijských her se zúčastnil v r. 1920 v Antverpách, v r. 1924 v Paříži, kdy byl členem ša-vlového mužstva, které dobylo čtvrté ceny, v r. 1928 v Amsterodamu v kordovém mužstvu, které bylo páté a v r. 1936 v Berlíně.

Byl první v kordu v mezinárodním turnaji ve Smokovci v Tatrách v r. 1933, v semifinále v kordu mistrovství Evropy 1927 ve Vichy ve Francii, v semifinále šavle na mistrovství Evropy 1929 v Neapoli, pátým ve velkém turnaji v šavli ve Vídni r. 1925, sedmým na turnaji v Budapešti v r. 1927 rovněž v šavli. Od r. 1925 až do r. 1937 byl členem všech representačních mužstev pravidelně ve všech třech zbraních, ať to byla mužstva pro utkání mezistátní, mezizemská nebo meziměstská na půdě domácí i cizí. Ve svých 61 letech startoval r. 1949 v kordovém representačním družstvu proti Polsku a přispěl k vítězství našeho družstva. Svou zdatnost prokázal Josef Jungmann i po sjednocení tělesné výchovy a sportu, kdy získal zlatý Tyršův odznak zdatnosti.

Od r. 1924 dojížděl na turnaje, pořádané kluby slovenskými a byl stálou spojkou mezi šermíři v zemích historických a šermíři slovenskými. Na turnajích slovenských se stal během 10 let několikanásobným přebor-níkem Slovenska ve všech třech zbraních. V lázních Piešíanech, které byly velkým příznivcem šermu, byl hlavním organizačním vedoucím mnoha podniků domácích i mezinárodních (mezistátní utkání s Polskem, Rakouskem, Jugoslávií a Masarykův pohár v kordu) a přispěl k tomu, že lázeňské ředitelství se v r. 1937 uvolilo pořádat II. mistrovství světa v šermu, přičemž opět byl vedoucím celkové organizace tohoto mistrovství.
Během své závodnické činnosti často zastával i funkci rozhodčího a dostal se postupem času mezi nejznámější evropské vrchní rozhodčí. O jeho kvalitě jako vrchního rozhodčího svědčí okolnost, že na velkých mezinárodních turnajích, mistrovstvích Evropy a světa, jakož i na Olympijských hrách býval delegován jako vrchní rozhodčí při nejdůležitějších utkáních (šavlové finále, finálová utkání Itálie–Maďarsko v šavli). Jako mezinárodní rozhodčí byl zván do ciziny. R. 1938 a 1949 do Ma-ďarska, r. 1956, 1957 a 1959 do Polska (Varšava a Krakov), r. 1962 do Rakouska na mistrovství světa mladých.

V r. 1953 byl Josef Jungmann jmenován mistrem sportu. V r. 1957 mu bylo uděleno veřejné uznání I. stupně Za zásluhy o rozvoj tělesné výchovy a sportu. V roce 1967 byl mu udělen čestný diplom čs. olympijského výboru za zásluhy o rozvoj olympijské myšlenky.

Od r. 1922 byl nepřetržitě funkcionářem v československém šermířském svazu, nejprve jako mezinárodní sekretář, později jako kapitán a nakonec jako předseda technické komise. Za okupace, kdy se mezinárodní styk rovnal nule, věnoval všechno své úsilí tomu, aby náš šerm zůstal na výši a aby šermíři si uchovali svou úroveň. Ve svazu byl mezi těmi, kteří se přičinili, že šermířský svaz jako jeden z prvních sportovních svazů se spontánně přihlásil do sjednocené tělovýchovy.

Po sjednocení tělovýchovy byl zvolen do nového šermířského ústředí, v němž pracoval do roku 1967 a přispíval nadále svými zkušenostmi k rozvoji šermu. V letech po roce 1948 – a zejména pak v období 1955–1960 – se zúčastňoval kongresů F.I.E. a byl též členem komise pro pravidla. Od r. 1910 je členem čs. olympijského výboru.

Ústřední výbor ČSTV udělil Josefu Jungmannovi k 85. naro-zeninám vysoké sportovní vyznamenání, Tyršovu medaili, dále ÚV Národní fronty ČSR pamětní plaketu u příležitosti 50. výročí vzniku ČSR, a čs. olympijský výbor pamětní medaili k 25. výročí sjednocení čs. tělesné výchovy.

Josef Jungmann je čestným členem Československého šermírského svazu a nositelem Zlatého kordu šennířského svazu ČSTV.

dr. Vratislav Janda

* * *

Psát o Josefu Jungmannovi by si vyžádalo rozhodně větší prostor, než který mně umožňuje tento skromný příspěvek a který mně vymezili autoři brožury.

Celý život Josefa Jungmanna, obecně známého pod jménem „Báči“ nebo „Kostra“ byl a je spjat se šermem, lépe řečeno s československým šermem. Vždyť není nadsazené, když mohu konstatovat, že Báči aktivně šermuje a pracuje v šermu prakticky tak dlouho, jak my počítáme celé jubileum novodobých dějin a historie šermu, tj. 75 let od vzniku prvního organizovaného klubu.

Chtěl bych v tomto krátkém příspěvku zmínit se o osobnosti Josefa Jungmanna a jeho podílu na úspěších československého šermu. Lze říci, že v celém jeho šermířském životě se prolínají všechny činnosti, které lze postihnout a které ostatní dělají jen zčásti, on však téměř všechny dohromady. Tedy především Jungmann-šermiř, nevím, zda již někdo spočítal, zda i v tomto úseku nemá Báči prvenství co do délky aktivního provozování šermu, reprezentace. Vždyt získal 10 titulů mistra republiky ve fleretu, kordu a šavli, a to berme v úvahu, že v letech 1914–1920 se mistrovství nekonala. O druhých a třetích místech na všech mistrovstvích nemluvě. Rovněž jeho representační dráha zahrnuje nejen období od roku 1920 až do vypuknutí druhé světové války v roce 1938, ale dokonce representoval ještě ČSR v kordu v roce 1947. Startoval v desítkách mezinárodních soutěží, mistrovství světa i olympijských hrách. Zde nutno připomenout, že byl členem družstva ČSR, které získalo v šavli 4. místo na OH 1924 v Paříži a družstva v kordu, které získalo 5. místo na OH 1928 v Amsterodamu. Za dlouholetou úspěšnou representaci byl Josefu Jungmannovi udělen titul „mistr sportu“ v roce 1953, při zavedení těchto titulů ve sjednocené tělovýchově.

Za druhé Jungmann-funkcionář. Tato činnost se ruku v ruce prolíná celým jeho životem, prakticky všichni ho známe jako zá-vodníka a funkcionáře. Báči Jungmann snad vykonával všechny funkce od nejnlžšího článku, tj. od mateřského klubu – ČŠK Riegel – Baníku Praha, kde je členem výboru dodnes – až po vrcholné svazové orgány v ČSSR. Známe ho jako funkcionáře bývalého svazu v letech za první republiky, později jako funkcionáře ústřední sekce šermu a šermířského svazu ÚV ČSTV, jako svazového kapitána a předsedu odbočky rozhodčích, staral se o trenéry, pracoval dlouhá léta jako mezinárodní tajemník svazu. Aktivně pracoval i v olympijském výboru, kde byl jmenován čestným doživotním členem ČSOV. Za svou dlouholetou, obětavou aktivní práci byl vyznamenán veřejným uznáním I. stupně Za rozvoj tělovýchovy a sportu v roce 1957 a v roce 1973 mu předal předseda ÚV ČSTV A. Himl vysoké tělovýchovné vyznamenání „Tyršovu medaili“ k jeho 85. jubileu.

Za třetí Jungmann-rozhodčí je opět pojem, který si všichni pamatujeme celá desetiletí. Na domácích soutěžích strávil stovky hodin jako vrchní rozhodčí při řízení šermířských utkání, ale i desítky hodin jakožto známý mezinárodní rozhodčí šermu, např. na OH 1936 v Berlíně i jinde. V mezinárodní šermířské federaci FIE byl zvolen do komise pravidel v letech 1955–1960 a řadu let zastupoval čs. šerm na jednáních řádných kongresů FIE jako delegát.

Jistě by při této příležitosti, kdy náš Báči Jungraann slaví významné jubileum životní, jsme mohli vzpomínat na řadu krás-ných zážitků a příhod, které jsme společně prožili, ať už doma na různých soutěžích, soustředěních, kurzech a seminářích, schůzích či plenárních zasedáních a společenských událostech, či za hranicemi na kongresech, mistrovstvích světa a jiných pří-ležitostech. Čas ani prostor zde nestačí, nutno však dodat, že Báči nám uměl vždy dobře poradit, povzbudit a sám jít dobrým příkladem. Má respekt a přirozenou autoritu, máme ho rádi ne-jen my, ale vzpomínají hodně na něj i v zahraničí a pozdravují ho. Sám toho udělal pro náš šerm hodně, prostě tolik, co se ne-dá ani měřit. Proto také byl jmenován naším svazem čestným členem na I. celostátní konferenci šermu v roce 1969.

Přeji Ti Báči hodně pevného zdraví do dalších let a osobní spokojenosti z dobře vykonané práce.

dr. Přemysl Herych

* * *

Věkově patřím oproti Jungmannovi k „mladíkům“, i když jsme v šermu spolu prožili skoro již 50 let. Převážnou část této doby jsme intensivně prožívali jako šermíři a funkcionáři a to nejen na planši nebo za funkcionářským stolem, ale i jako bližní a přátelé. V mnohém byl mým učitelem, později partnerem – velkým přítelem zůstal dodnes .

Jakým byl Jungmann-šermíř, Jungmann-funkcionář, Jungmaim- rozhodčí a jakým je Jungmann-člověk? Do všech těchto podob se prolíná jeho typičnost, chytrost, jadrnost, svéráznost, poměr k lidem – prostě byl a je to neobvyklý člověk.

Jungmann-šermíř se mohl plně rozvinout až po 1. světové válce, ale pak byla jeho kariéra jedinečná. Na mistrovství ČSR získal od roku 1920 do roku 1937 (spočítejte si to dobře, to mu bylo už 49 let!) 29 medailí, z toho 10 zlatých. A právě poslední dvě medaile z roku 1937 byly zlaté! Na OH startoval prvně v roce 1920 a naposled v roce 1936, v roce 1924 byl čle-nem družstva, které získalo 4. místo (co bychom dnes za takový úspěch dali!) a v roce 1928 členem družstva, které obsadilo 5. místo. Nechci zde vypočítat všechny jeho úspěchy na čs. nebo mezinárodní planši, ale chtěl bych jen naznačit jeho obrovskou sportovní kapacitu a nemohu nevzpomínat na to, že ještě ve svých šedesátých letech byl schopen – a to ne neúspěšně – zaskočit v mezistátním utkání. Byl ve své době uznáván na planších celé Evropy. V čem byla jeho síla, proč tak dlouho mohl úspěšně šermovat? Nepatřil k vydřeným bleskovým šermiřům, ale především k velmi chytrým šermířům. Dovedl vrcholně využít délky svých nohou a paže (kterou měl ostatně velmi rychlou a přesnou) a spojit vše s bezvadnou tempovou prací. Dovedl si prostudovat každého soupeře, jeho přednosti a slabosti a vnutit mu pak to, co nejlépe vyhovovalo jemu. Dovedl velmi racionálně šermovat a často překonat soupeře také spíše psychicky než fyzicky.

Jungmann-funkcionář. I zde se projevily vždy jeho základní vlastnosti, byl na tomto dlouhém úseku své činnosti – který ani dnes ještě neskončil – vždy tím poctivým dělníkem v pravém slova smyslu. Nerozlišoval malé a velké práce, kdykoliv a v čemkoliv to bylo zapotřebí, pomáhal svému milovanému šermu. Byl vždy pracovitý, úzkostlivě přesný, obětavý, dal vždy a všem k disposici své bohaté zkušenosti a svou bystrost, prostě byl ve své době jedním z pilířů čs. šermu. I v této své funkcionářské činnosti si vysloužil velkého mezinárodního uznání.

Jungmann-rozhodčí. Dlouhá léta vykonával na mnoha významných soutěžích zde i v zahraničí funkci vrchního rozhodčího. Tak jako na planši i zde byl svéráznou postavou, patřil vždy k nejbystřejším rozhodčím a dovedl si i v nejsložitějších situacích vždy poradit. Samozřejmě mělo jeho jméno i velmi dobrý zvuk na mezinárodních planších.

Jungmann-člověk. Ani jako člověk nebyl a není jiný, byl však především všem dobrým přítelem. Má lidi rád, má k nim svůj poměr, jedná s nimi otevřeně – někdy až svérázně jadrně upřímně – je vždy ochoten pomáhat a zapsal se zlatým písmem do srdcí všech, kteří ho znají.

Je pochopitelné, že mám mnoho vzpomínek na společně prožitá léta. Chtěl bych se zde dotknout tří pro mne významných okamžiků, které mne váží na mého přátele Jungmanna. Vlastní začátek mé sportovní kariéry, první mezinárodní start po jeho boku a společné vyznamenání.

Začal jsem šermovat jako dorostenec ve vinohradském Sokole, prakticky bez velkých ambicí na velkou sportovní kariéru. V roce 1933 po mě – jak to sám říkal – Jungmann „hodil lasem“. Prostě se mne při jedné soutěži zeptal, zda bych nechtěl přestoupit do tehdejšího ČŠK Riegel, největšího a nejvýznamnějšího šermířského klubu. Že mne už dobu sleduje, že mám předpoklady, že mi zajistí v tomto klubu dobrou sportovní přípravu a také stipendium, to znamená, že nebudu platit příspěvky, které přirozeně byly nad mé tehdejší možnosti. Slovo dalo slovo, dokázal mne lidsky přesvědčit a také snad ostatní, kteří byli proti, a já jsem přestoupil. Byl to můj první a poslední přestup. Ale tím to neskončilo, v samotném klubu, do kterého jsem společensky nemohl plně zapadnout, držel nade mnou ochrannou ruku, stále mne sledoval a svým způsobem i povzbuzoval. To ostatní jsem již musel přidat sám a snad později se ukázalp, že Jungmannovo „laso“ bylo dobré. Pro klub a snad i pro československý šerm.

Můj první mezinárodní start byl opět po jeho boku. V roce 1936 v Bratislavě na Zittonia poháru, za účasti našeho vybraného mužstva Prahy, dále Vídně, Budapešti a Bratislavy. Já jako nováček, Jungmann jako kapitán mužstva. Rakušani a Maďaři byli ve velmi silné sestavě, prevážně representační, my v sestavě smíšené, dokonce s jedním nováčkem. Obezřetným ve-dením, zejména povzbuzujícím přístupem, svým typickým vystupováním dokázal naše družstvo tak dobře stmelit, že nebylo rozdílu mezi nováčkem a starým matadorem – a společnými silami jsme pak dokázali tento těžký turnaj vyhrát.

Poslední a snad nejhezčí moment z naší společné cesty je z roku 1953. Bylo to Rudolfinum při slavnostním vyhlášení mistrů sportu, kde jsme oba jako první šermíři převzali toto vysoké vyznamenáni za naše sportovní úspěchy. Oba jsme byli štastní, vzpomínali na tu dvacetiletou společnou cestu, na vše, co nám bylo dopřáno vykonat a na vše, co nám hezkého ten šerm dal.

Mohu říci jen jedno: Jungmann je velkou postavou československého šermu a československého sportu a jsem šiastný, že je mým velkým přítelem.

Alois Sokol

* * *

Účast na jiných velkých soutěžích v ČSR

1931 Jánské Lázně

1932–1936 přebor Prahy

1932–1936 Jihočeské přebory v Písku

V roce 1933 byl v Bratislavě založen šermířský klub „JUNGMANN“.

Rozhodčí

Národním rozhodčím od r. 1912. Mezinárodní rozhodčí pro všechny zbraně od r. 1920. Ve třicátých letech jedním z nejlepších v Evropě. Rozhodoval vrcholná utkání Itálie–Maďarsko a finále na všech soutěžích, na kterých byl přítomen. Jako jediný čs. rozhodčí zván do ciziny do Maďarska, Rakouska a Polska – naposled v r. 1966 ve Vídni na Mistrovství světa mladých.

Funkce

klubový kapitán od r. 1926

svazový kapitán od r. 1928

stálý delegát ČSR na kongresech FIE 1953–1960

člen komise pravidel FIE 1955–1960

člen českého, později československého olympijského výboru od r. 1910

Vyznamenání

Olympijský řád – 1936

Mistr sportu – 1953

Veřejné uznání I. stupně – 1957

Tyršova medaile – 1973

Pamětní medaile k 20. výročí tělovýchovy

Pamětní medaile k 25. výročí tělovýchovy

Pamětní medaile Národní fronty

Diplom 25letého členství v Sokole

Zlatý kord šermířského svazu ČSTV

Čestná členství

Olympijského výboru

Československého šermířského svazu

Tělovýchovné jednoty Baník Praha

Klubu Olympioniků ČSSR

 

Autor: Kolektiv