Český šermířský klub
RIEGEL

Dominik Riegel

Šerm šavlí četnickou | 11. 04. 2011

(Uveřejněno bez vědomí autora)

Vydané povolení ke sňatku obsahovalo jméno, příjmení a služení zařazení žadatele a jméno a příjmení jeho snoubenky a mělo platnost nejdéle po dobu jednoho roku ode dne vydání. Je třeba poznamenat, že na udělení povolení ke sňatku neměl četník právní nárok. Na základě rozhodnutí nejvyššího soudu č 10.334/29 ze dne 24. května 1929 nebylo odepřením vydání povolení zasaženo do subjektivních práv příslušníků četnictva, a je proto lhostejno, z jakých důvodů věcných úřad (velitelství) žádost příslušníka četnictva zamítne...

Uzavřením sňatku bez předepsaného povolení se četník dopouštěl přečinu podle § 780 vojenského trestního zákona.

Četnická správa vědoma si skutečnosti, že příslušníci četnictva jsou předmětem zájmu vdavekchtivých dívek a žen, prozíravě zakázala již v roce 1923 inserování nabídnutí k sňatku příslušníky četnictva v novinách.
Osazenstvo četnické stanice Kravaře v okrese Hlučín ve Slezsku bylo tvořeno velitelem, vrchním strážmistrem Františkem Volným, a pěti strážmistry. Dva z nich, strážmistři Jindřich Heinz a Jakub Motloch, již byli stejně jako velitel stanice ženatí. Naproti nim strážmistr František Vítek přes svoji čtyřicítku stále odolával úkladům lásky. Služebně nejmladší Jan Vaněk a Jan Mádr byli svobodní, avšak jen díky tomu, že jim dosud nemohlo být uděleno povolení k sňatku, neboť nesplnili podmínku odsloužení čtyřleté služby, ani nedovršili třicátý rok věku.

Oba Janové společně absolvovali školu pro výcvik četníků na zkoušku a již pouze měsíce je dělily od splnění čtyřleté služby u četnictva. Rovněž jejich nevěsty byly dychtivé po vstupu do svazku manželského. Nezřídka se při debatách ve staniční kanceláři střetávaly názory zkušených ženáčů s idealistickými představami svobodných o manželství. Zajímavé však byly historky pojednávající o četnických nevěstách.

I. Šerm šavlí

Strážmistr Motloch často s oblibou vyprávěl všem známou historku, jak se před dvěma lety seznámil díky četnické správě se svojí chotí. V roce 1928 zavedla četnická správa výnosem ministerstva vnitra č. 54.231/13-1928 staronovou zbraň do výzbroje četnictva. Stala se jí služební šavle pro výkonné četníky, která byla obdobou rakouské četnické šavle používané od samého zřízení četnictva.

Všechny četnické stanice obdržely novou služební příručku v červených deskách s názvem Šerm šavlí, obsahující popis všech cviků se šavlí a povely k nim. Příručka byla napsána naprosto nesrozumitelně s využitím řady tělocvičných názvů a povelů a podle toho vypadala i vycvičenost výkonného četnictva v šermu šavlí.

Několik měsíců po zavedení služební šavle konal přehlídku kravařské stanice velitel četnického oddělení Opava II štábní kapitán Jaroslav Stukavec. Prověrka v šermu šavlí tehdy dopadla naprosto katastrofálně a vrchní strážmistr Volný dostal rozkaz zjednat do jednoho měsíce nápravu.

 Šerm šavlí cvičila pod vedením staničního velitele celá stanice a kromě toho jej nacvičovali ve svém volnu u jednotliví četníci, kteří si za tím účelem půjčovali uvedenou služební příručku. Strážmistr Motloch nemohl stále pochopit rozdíly mezi jednotlivými povely Vrchní sek! Vpravo vrchní sek! Vpravo spodní sek! Proto se při jedné z obchůzek svěřil se svým trápením místní slečně učitelce Marušce Sýkorové, o níž věděl, že chodí cvičit do Sokola a předpokládal tudíž, že by mohla ovládat povely k jednotlivým cvikům. Při rozhovoru se dozvěděl, že slečna je dokonce šermířkou a povelovou techniku, jakož i jednotlivé cviky se šavlí dle nové četnické příručky teoreticky, ale i prakticky ovládá. Strážmistra o tom přesvědčila poté, co jí půjčil do ruky služební šavli.

Jelikož se kvapem blížil termín přezkoušení stanovený panem oddílovým, byla po společné poradě kravařských četníků slečna učitelka pozvána do četnických kasáren, aby zde vyučovala šerm šavlí. Celá stanice nastoupila na dvoře četnických kasáren a pod velením slečny učitelky cvičila jeden cvik za druhým.
Nácvik se poněkud prodloužil, a tak strážmistr Motloch považoval za svoji povinnost doprovodit slečnu ve tmě domů. Z doprovodu konaného ze slušnosti se však vyvinula nekolikahodinová procházka a v následujících dnech následovalo první randíčko.

Štábní kapitán Stukavec nemohl uvěřit pokroku, který kravařští četníci v šermu s šavlí dosáhli. S potěšením konstatoval, že cvičí nejlépe z celého jím řízeného oddělení.

Až když pan štábní po čase prošetřoval prosbu strážmistra Motlocha k povolení k sňatku se slečnou Marií Sýkorovou, dozvěděl se jak to tentokrát s výcvikem v šermu šavlí skutečně bylo.

In: Četnické čtyřlístky, Nakladatelství Jindřich Kraus – PRAGOLINE, Praha 2005

Autor: Michal Dlouhý