Český šermířský klub
RIEGEL

Dominik Riegel

Šermíři z Milána | 04. 11. 2010

Nejen na návštěvě v Riegelu...

V létě letošního roku (2010) hostovala v ČŠK Riegel italská šermířka Elena Pomesano. S kordem v ruce okouzlila mužské členy klubu bez rozdílu věku. Na závěr několikaměsíčního pobytu pozvala do Prahy svého trenéra, Giovanni Lodettiho. Giovanni pochází z šermířské rodiny, jež je dokladem nejlepší tradice italského šermu, a v klubu, navzdory zdravotní indispozici, předvedl jednu ukázkovou školu šermu fleretem. Při večerním potréninkovém posezení v nedaleké hospůdce věnoval našemu klubu publikaci o technice, výuce a psychologii šermu, kterou napsal se svým otcem.
Giovanni dává v Riegelu školu
Giovanni se narodil v Miláně v roce 1964 jako syn slavného šermíře Marcella Lodetiho, který byl v letech 1960 –1980 trenérem italské šermířské reprezentace. Od roku 1987 je trenérem šermu ve všech třech zbraních. V 80. a 90. letech byl členem národního kordového družstva. Kromě praktických aspektů šermu se věnuje také „duchovnímu“ aspektu šermu, vystudoval klinickou sportovní psychologii a psychoanalýzu. Od roku 1998 je technickým vedoucím italského olympijského výboru a italského paralympijského výboru. Kromě toho, že vyučuje psychologii šermu, věnuje se také psychologickým aspektům lukostřelby a puškové střelby (od roku 2007).
Giovanní s některými členy Riegelu(Elena v první řadě vlevo)    
Napsal řadu odborných knih a článků o aplikaci psychologie na problémy mládeže, komunikace a sportu. Od roku 1994 je vědeckým ředitelem a presidentem Mezinárodní asociace sportovní psychologie a psychoanalýzy (www.aipps.it) a od roku 2008 presidentem Mezinárodní společnosti klinické psychologie sportu (SIPCS).
   Giovanni Lodetti
Psychologii a sportovní problematiku vyučuje na státní univerzitě v Milánu a na dalších vysokých školách. Jako trenér působil v řadě milánských šermířských klubů, ale vyučoval šerm například také ve Švýcarsku (a nakonec, jak jsme se již zmínili v úvodu článku, i v Praze, byť bohužel jen velice „telegraficky“).
Knih otce a syna, která obohatila klubovou knihovnu
Giovanni je autorem několika novel a divadelních dramat, zkusil si i filmařské řemeslo a je členem Italského svazu spisovatelů. Kniha, kterou spolu s otcem napsali o sportovním šermu, mu vynesla pozornost amerického historika a trenéra šermu, dr. Gauglera, který zmínku o otci a synovi zařadil do své prestižní Historie šermu. Kniha Lodettiů vyšla v Milánu v roce 1995. Části věnované výuce šermu fleretem a šavlí popisují v podstatě tradiční italskou metodiku, zatímco kapitoly o šermu kordem představují směsici francouzského a italského stylu (francouzský styl zde zastupuje septima a oktáva). Marcello zpochybňuje výuku šermu kordem fleretovou technikou, poukazuje na zjevný, leč opomíjený fakt, že kord je těžší a také zásahová plocha se liší. Upozornění na takovou samozřejmost se nám zdá zbytečné, ale autor jistě věděl, proč tak činí. Knihu uzavírá Giovanniho úvaha o psychologických aspektech šermu.
  Marcello Lodetti
Giovanniho otec, Marcello Lodetti, se narodil rovněž v Milánu v roce 1931. Byl jedním z předních žáků jiného významného šermířského mistra Giuseppe Mangiarottiho. V roce 1959 absolvoval Státní šermířskou akademii v Neapoli. V roce 1960 zahajují s mistry Umbertem Lanciou a Eliem Cucchiarou první mezinárodní letní šermířská soustředění pořádaná Italskou šermířskou federaci. O pět let později založil Svaz italských šermířských mistrů. V roce 2008 obdržel Stříbrnou palmu, ocenění italského národního olympijského výboru za celoživotní přínos šermu. Marcellovi žáci získali během let na 20 italských mistrovských titulů ve všech třech zbraních, celkem jeho žáci všech věkových kategorií získali na 80 cen. Mezi nimi jsou například Stefano Bellone (bronzová medaile, kord družstev, olympiáda 1984, a další cenné medaile), Clara Mochi (dvě zlaté medaile na mistrovství světa v Římě a ve Vídni, fleret družstev, a další cenná umístění), Gianfranco Mochi (zlatá medaile v kordu na mistrovství juniorů) a další.
Marcello Lodetti se svými svěřenci
Marcello vyučoval šerm v řadě italských měst a propagoval sport také svými články a publikacemi. V září 2002 byl v Milánu založen šermířský klub Marcella Lodettiho Circolo della Spada (Klub meče) s velmi ambiciózním programem jak praktické, tak teoretické výuky a propagace šermu ve všech jeho aspektech. Ve spolupráci s řadou dalších klubů a sportovních center se klub účastní řady sportovních projektů.
Marcello Lodetti
Marcellův mistr šermu, Giuseppe Mangiarotti, byl jednou z nejvýraznějších postav šermu v Itálii. Sám byl žákem Lancii di Broloa, který studoval v Paříži u francouzského mistra Ambroise Baudryho. Ten na konci 19. století zavedl ve své šermířské škole výuku šermu zapomenutou soubojovou zbraní, kordem. Z jeho školy vyšla řada šampionů, jejichž jména už dnes nikomu nic neřeknou, ale kteří stejně jako di Brolo šířili slávu francouzského šermu kordem a lásku k této zbrani po celé Evropě. U mistra Baudryho se šermu kordem učil i Jan Černohorský, pozdější dlouholetý trenér Riegelu. Dá se tedy říci, že v osobě Giuseppe Mangiarottiho (a jeho žáků Lodettiů a dalších, včetně členů Riegelu) můžeme sledovat historii sportovního šermu kordem nepřetržitě od jeho počátků až dodnes. Giuseppe (*1883 –?) založil školu šermu kordem, která dominovala evropskému šermu po čtyři desetiletí. Kromě jiných soutěží se účastnil i olympijských her v Londýně 1908, takže je docela pravděpodobné, že se poznal s českým medailistou Gopoldem z Lobsdorfu. Mezi jeho úspěšné žáky patřili i jeho tři synové, Dario (* 1915) , Edoardo (*1919), oba finalisté olympijských her, a Mario (*1920). Podrobné informace o jejich úspěších lze najít ve Wikipedii. Šermu se věnovala i Giuseppova vnučka.
Giuseppe Mangiarotti s Marcellem Lodettim
Giuseppe napsal vlivnou knihu o šermu, La Spada (1971), kterou po jeho smrti dokončil jeho syn Edoardo. Giuseppeho teoretické názory nebyly v Itálii přijímány vždy s nadšením, puristé mu vytýkali vnášení francouzských prvků do tradiční římsko-neapolské školy. V jeho knize se nevyskytuje ilustrace italského držení, pouze francouzská a ortopedická rukojeť.
Giuseppe se k šermu dostal kuriózním způsobem. Na přelomu století jej matka vyslala do Evropy, aby získal obchodní zkušenosti. Když se po několika letech vrátil, otevřel si obchod s prosperujícími francouzskými automobily De Dion-Bouton. Během jedné večeře se sportovními novináři se dostal do sporu se šermířským redaktorem Rizzottim, kterému tvrdil, že jej v šermu snadno porazí malíčkem. Spor zaslechl baron Lancia Di Brolo, sedící u vedlejšího stolu, již vzpomenutý francouzský šermířský mistr. Navrhl Mangiarottimu, že mu bude dávat hodiny šermu. Giuseppe přijal a po několika bleskových lekcích porazil Rizzottiho 20 : 17. Nový sport jej uchvátil a až do vypuknutí 1. světové války studoval u různých mistrů v Turíně, Paříži a Budapešti. V roce 1919 založil vlastní šermírnu.
Edoardo provádí během tréninku s otcem fleš          
Z jeho žáků byl nejúspěšnější patrně jeho syn Edoardo. (V době psaní tohoto článku mu bylo 91 let).
Jeho syn Edoardo obdržel ještě na střední škole v Miláně obdržel zvláštní volno, jako „vynikající mladý fašista“, aby se mohl účastnit měsíčního tréninku pro berlínské olympijské hry. Jako 17letý byl považován za příliš mladého, než aby byl nasazen do soutěže jednotlivců. V soutěži družstev vyhrál jeho tým zlatou medaili. Pro nás je zajímavým faktem, že v roce 1938 se zúčastnil mistrovství světa, které se konalo v Československu (v Piešťanech), kde získal v šermu kordem stříbrnou medaili. Za války byl odsunut na švýcarské hranice, a když Itálie změnila strany, než by se nechal zajmout SS, překročil raději s několika stovkami pěšáků hranice do Švýcarska. Šerm trénoval i v zajateckém táboře.
Tři finalisté v šermu fleretem, OH Helsinki 1952" Edoardo Mangiarotti, Christian d'Oriola a Manlio di Rosa. Jeden z rodiny di Rosů, Livio, byl několik let trenérem Riegelu.
Po válce dosahovali všichni tři bratři významných úspěchů na mezinárodních kolbištích. Nejvíce vítězství si ovšem připsal Edoardo. Během dvacetileté kariéry získal šest olympijských a třináct světových zlatých medailí, třináct stříbrných a sedm bronzových. To z něj činí nejúspěšnějšího šermíře světové historie – a to jej o šest nejnadějnějších let připravila válka. Úspěchy budí závist, a tak nejen ve světě, ale i v Itálii bylo poukazováno na to, že přeci jenom šermuje „jenom“ kordem… Ještě jeden aspekt musí být připomenut; ačkoliv Edoardo byl pravák, otec ho od deseti let učil šermovat levou rukou. Zajisté i to přispělo svou měrou k jeho fenomenálním úspěchům. Francouzi museli být roztrpčeni, že je poráží jejich vlastní zbraní. Nicméně v jedné věci nad ním drželi primát – o zlato v šermu fleretem jednotlivců jej vždycky připravil nějaký Francouz…
Autor článku dává Eleně první lekci v uměni sabrage    
Italský šerm má, jak jsme viděli, dlouhou, úctyhodnou a pokračující tradici, jež je některými kontakty propojena i s českým šermířským klubem Riegel. Myslím, že na to můžeme být hrdí.
 
Prameny:
Lodetti, Marcello e Giovanni: La Scherma
Gaugler, William M.: The History of Fencing
Cohen, Richard: By the Sword
http://en.wikipedia.org/wiki/Edoardo_Mangiarotti
http://en.wikipedia.org/wiki/Dario_Mangiarotti
 

Autor: Leonid Křížek